Duhu vnímám jako naději. V práci hojně využívám příběhy a v jednom z nich je duha symbolem spojení Země s nebem. Drak patří k bájným tvorům. Má sílu, odvahu, ve svém srdci velkou lásku. Ukrývá mnohá tajemství, která čekají na objevení. Stejně jako to, co skrýváme ve svých srdcích a co můžeme prací na sobě samých objevit. Jméno a příjmení dostáváme v den svého narození a neseme si jej většinou celý život. V mém případě jsou to dvě K.

To první K na „dlani“ draka jde stále vpřed. Učí se, objevuje, žasne, touží, raduje se, A tak neúnavně kráčí dál mým životem spolu se mnou. „Kateřina, Káťa, Kačenka, Katka“

Druhé K na ocase draka. Chápu jej jako dědictví předků. Rodné příjmení. Něco, co jsem dostala dovínku spolu s dalšími dary pro tento život. Může a nemusí se mi to líbit. Mohu z toho čerpat nepřeberné množství síly, odvahy a lásky. Mohu se zlobit na to, s čím jsem na tento svět přišla. Mohu obviňovat. Nebo to mohu přijmout, pochopit a žít jak nejlépe dokážu. Mohu to změnit. Změna je možná. Mám na výběr. Stejně jako to, jak se svým životem naložím, jak jej prožiji. A já se stále snažím o to nejlepší. Z toho důvodu jsem požádala před několika lety Renatu o nakreslení mého duhového draka, který symbolizuje moji práci a část mého života. Ukotvení tady na Zemi a napojení na nebe. Touhu jít dál životem a čerpat z minulosti. A v neposlední řadě prožívat duhové tady a teď. Se vším všudy, co život nabízí.