Časté dotazy

Dneska tj. 31.10. jsem na městě vyřizovala několik věcí. Přišlo i na několik rozhovorů o „Víkendu pro sebe“. Padla i otázka: "Proč to děláte?" A tak odpovídám i tímto prostřednictvím. Svoji práci miluji. I v minulosti jsem šla do všeho s plným nasazením, vírou, láskou a přesvědčením, že to má smysl, že to umím, mám co nabídnout. Tak i tento Víkend jsem nejdříve jen snila, poté zkoumala, jak jej co nejlépe poskládat. Delší dobu „ležel v šuplíku“, než uzrál čas. Vše se poskládalo a já mohla nabídnout něco, čemu věřím a co umím. Co mi přináší radost při vymýšlení a tvoření programu. Co mě naplňuje a obohacuje, když vidím účastnice Víkendu.

Krásný den, vám přeji. Na letáku Víkendu pro sebe je mimo jiné napsáno: "Je v plánu se smát i plakat - bude-li to třeba." A byl tu i dotaz: "Tam se brečí?" V první řadě, se tam žije a prožívá. A tedy smíchu i pláče (někdy) je tam víc než dost. Já mám raději ten smích. Ostatně kdo ne. Smíchu je nám třeba. Jenže i slzy k životu patří. Osvobozují, uvolňují, rozpouští, .....  A co teprve slzy smíchu? To je věc. A co slzy dojetí? Zůstanete v tichém, němém úžasu - nad citátem, obrázkem, vzpomínkou, větou jedné z přítomných, která ji pronese jen tak, mimo děk a vám se dotkne srdce, aniž ona dotyčná ví a vůbec to nebylo v plánu. Pak se slzy objeví v očích. A báječné na tom je, že se nikdo nediví, nikdo to nekomentuje. "Jen" se "najendou" objeví ruka s krabicí papírových kapesníčků, rameno, o které se můžete opřít, náruč, která se otevře a můžete se přitulit, nebo jen ta hora kapesníčků a klid a soukromí potřebné k uklidnění. A pak jen dotaz: "Je to v pohodě? Potřebuješ něco? Mohu ti být nějak nápomocna?" Nebo jen výraz v očích beze slov, ujištění, že ti je ok. A můžeme jít dál. Důležitý je pocit bezpečí, lidské sounáležitosti a vědomí, že je to úplně v pohodě. A za chvíli je možné se "řehonit", protože prostě je čemu. A je docela možné, že i sama sobě. To je potřeba zažít. Na to jsou slova a popisky málo. Tak ještě jednou krásný a požehnaný den. Přesně jak potřebujete. Protože dnešek je přeci ten nejdůležitější den - dnes a tady v tuto chvíli. Včera už bylo a zítra????